Více než 90 básniček, písniček a pohádek Jiřího Ryšánka pro všechny děti. Již od roku 2018
„Kdopak u vrátek to zvoní? Kašel s rýmou? Jako loni? Jdi se, Lenko, podívat, kdo by na návštěvu rád!“ – „Jasně, běžím, milá mami, už jsme dlouho, dlouho samy; návštěva by přišla vhod.“ Přeskakuji kluzký schod, za vteřinu u vrat stanu: vidím – virus. Ten má ránu! Dvanáct rukou, žabí oči, kolem osy své se … Číst dál
Svěřila se liška lišce, o čem včera četla v knížce: „Představ si, co v knížce stojí: prý se děti lišek bojí!“ „Z nás že mají děti strach?“ druhá liška nechce věřit. „Kdo tu šíří tenhle tlach? Kdo tu kalné vody čeří?“ „Kdo? No přece Budulínek – tvrdí, že jej do nory kryté houštím konvalinek vtáhly … Číst dál
Tuto básničku jsem – na rozdíl od všech ostatních – napsal nikoli v den zveřejnění, ale již před více než třiceti lety. Přesto si myslím, že by byla škoda, kdybych se o ni s vámi nepodělil, co říkáte? Srpnový deštíček jak rzivý pilníček nad stříškou zaskřípal; šmahem sňal pláštíček, zmáčenou lokýnku přimáčkl k okýnku, zplihlé … Číst dál
Osiřela naše škola na dva dlouhé měsíce. Vyhnal školník z šatny mola; teď tři ztvrdlé krajíce smutně nese do odpadu. Zastaví se v sklepním chladu, rozbalí si čokoládu, kterou má rád velice. Prázdniny jsou zase tady – na rozhledny, zámky, hrady, s rodiči i s kamarády míří dětí tisíce. Osiřela naše škola, pryč jsou Jan, … Číst dál
V Aši na salaši každý večer straší: strašidla tam vaří strašidelnou kaši. Hejkal kejhá jako houser nedůtklivý; děravé má sako, nos jak skoba křivý. Bludička tam pláče v mlžných šatech bílých; pípá jako ptáče, pak zas chvíli kvílí. Rarach kráká nocí jako havran starý; tísnivý mám pocit – samá kouzla, čáry! V Aši na salaši … Číst dál
Jiřímu Žáčkovi – a samozřejmě všem dětem, malým i velkým Spatřil Gusta u grilu gigantickou gorilu: za jedenáct minut šest grilovala ostošest! V galoších a v plášti z gumy gorila grilovat umí. Ptáte se, co připravila na grilu gorila milá? Grilovala hovězí na mezi u Nedvězí. Grilovala vepřové, pila pivo lahvové. Grilovala jehněčí – mlčky, … Číst dál
Upletu si pomlázku z bílých myších ocásků; slíznu sedm kapek medu, pak se vydám na koledu. Pod jívou až potkám strejce, seberu mu z kapsy vejce; ustřihnu mu z kalhot šle, ukryju je do mušle. Na mazanci okoralém splavu potok plný mléka. Dnes se cítím málem králem! Do řeky můj potok vtéká, k oceánu míří … Číst dál
Hody, hody, doprovody, Honza kráčí podél vody; pomlázku dnes v ruce třímá, bručí: „Ach, ta strašná zima!“. V koši čtyři vejce nese; koleda – hm, žádná sláva… Kilometrů ušel deset, z námahy jej bolí hlava. Hody, hody, doprovody, Honza kráčí podél vody; pokašlává, posmrkává… Pozor, kluzká je dnes tráva! Noha sklouzla, košík letí, za ním … Číst dál
„Oj, to byly krásné svátky,“ vzpomíná dnes Honza v křesle. Jeho soused Pavel Krátký však to vidí jinak: sklesle zírá – stěna očouzená, vedle ohořelá skříň. Copak se tu stalo? Žena žalem tiskne ruce v klín: „Na Štědrý den Honza přišel popřát šťastné, veselé; když pak rozloučil se tiše, do ustlané postele zvrhl stromek se … Číst dál