Svěřila se liška lišce,
o čem včera četla v knížce:
„Představ si, co v knížce stojí:
prý se děti lišek bojí!“
„Z nás že mají děti strach?“
druhá liška nechce věřit.
„Kdo tu šíří tenhle tlach?
Kdo tu kalné vody čeří?“
„Kdo? No přece Budulínek –
tvrdí, že jej do nory
kryté houštím konvalinek
vtáhly liščí potvory.
Varuje pak všechny lidi,
ať se liškám z cesty klidí;
a kdo chce, prý může jít
liškám kožich vyprášit!“
Mlčí liška vedle lišky.
Nechtějí číst více knížky.
Budulínka dobře znají –
lže, až dech se z toho tají!
Liškám totiž do doupěte
vlezl sám a – div se, světe! –
snědl vše, co našel v spíži:
brambory, hrách, čočku, rýži…
Hříčky se slovíčky
- Dokázal(a) bys nahradit slovní spojení „v knížce stojí“ z první sloky? (Příklady: v knížce se píše, knížka pojednává.)
- „Čeřit kalné vody“ v druhé sloce dnešní básničky znamená totéž co vyvolávat nepokoj, neklid, hádky, rozepře – ano, nebo ne? (Správná odpověď: ano. Někteří lidé takto dokáží svým jednáním narušovat klidné, mírumilovné, přátelské vztahy mezi ostatními – jinak také „kalit vodu“.)
- Vzpomeneš si na původní děj pohádky o Budulínkovi a lišce, ať již z pera Boženy Němcové, nebo Františka Hrubína? Zkus jej převyprávět svým rodičům či sourozencům, a najdeš-li odvahu, přidej své vyprávění jako komentář pod mou básničku. Děkuji!