„Oj, to byly krásné svátky,“
vzpomíná dnes Honza v křesle.
Jeho soused Pavel Krátký
však to vidí jinak: sklesle
zírá – stěna očouzená,
vedle ohořelá skříň.
Copak se tu stalo? Žena
žalem tiskne ruce v klín:
„Na Štědrý den Honza přišel
popřát šťastné, veselé;
když pak rozloučil se tiše,
do ustlané postele
zvrhl stromek se svíčkami…
Že prý bude hasit s námi:
stromkem bušil do polštáře,
pak nástěnným kalendářem
bytem jiskry rozehnal.“
A co bylo, paní, dál?
„Do plamenů mrštil knihu.
Pak je zalil litrem lihu…“
Hříčky se slovíčky
Náš Honza se zase vyznamenal, viď? Musím se přiznat, že za souseda bych jej opravdu nechtěl. A co ty?
- Jak měl podle tebe Honza postupovat, když se mu „podařilo“ převrátit stromeček s hořícími svíčkami do postele manželů Krátkých? (Možná odpověď: třeba si rychle svléci košili, pořádně ji namočit do studené vody a počínající oheň v posteli mokrou košilí zadusit, případně plameny zalít vodou z hrnce či kbelíku.)
- Pokud se požár začne nekontrolovaně šířit, je třeba vždy zavolat hasiče. Pamatuješ si jejich telefonní číslo? (Odpověď: 150.)
- Asi nejhorší, co mohl Honza udělat, bylo zalít plameny lihem, souhlasíš? Znáš ještě nějaké další nebezpečné hořlaviny? (Příklady: benzín, petrolej, nafta, propan-butan, ředidla.)
- Požár se oznamuje voláním „Hoří!“ Dokážeš si vybavit alespoň jedno slovo, které se s „Hoří“ rýmuje? (Příklady: noří, spoří, oři.)