Pohádky a povídky

Všimly jste si, děti, jak často u autobusů zlobí dveře?Někdy nejdou otevřít a jindy zase zavřít.„Hm, technická závada,“ myslí si pan řidič a s ním i většina cestujících.Já ale vím, že je všechno jinak.Tak se pohodlně usaďte a poslechněte si, jak je to s těmi zlobivými dveřmi autobusů doopravdy! x x x Kola autobusu šumí … Číst dál

A Sluníčko se rozpálilo opravdu jaksepatří. Tváře se mu naduly horkým vzduchem a zčervenaly jako rozkrojený meloun. Na čele mu zaperlily obrovské krůpěje potu a jeho zlaté vlasy se vztyčily jako hřebíky. Z očí Sluníčku zasršelo jak z rozpálené pánvičky a kolem jeho paží se rozlil oslnivý žlutomodrý jas. A tím nesmírným žárem se dole … Číst dál

„Vstávej, Župánku!“ zavelelo Sluníčko. – „A proč?“ opáčil zkroušeným hlasem Župánek z lískového keře. Pamatujete? Právě tam jej mrštil rozlícený Vichr krátce předtím, než unesl jeho milovanou prošívanou Košilku. – „Proč? Ty se ptáš – proč?“ potřáslo udivené Sluníčko zlatovlasou hlavou. „Přece proto, že nadešel čas vydat se k Větrnému Jeníkovu, na lesní mýtině najít … Číst dál

A zatím Vichr unášel nebohou Košilku nad lesy a loukami a poli a městy a vesnicemi. Že však byl starý, tuze starý – skoro stejně starý jako naše Země, už někde u Větrného Jeníkova mu úplně došel dech. A Vichr se rozkuckal a rozkašlal a rozchrchlal; do toho se mu spustila náramná rýma a v … Číst dál

A kdesi nahoře příšerně zařvala a zahřměla a zařinčela a zaskřípala a zařehtala Bouře: „St-řřř-ezte se p-řřř-ijít do mé řřř-íše, vám řřř-íkám, t-řřř-aso-řřř-itkové!“ „Bum-bum, bum-bum,“ zahrál Hrom v černočerné tmě na tympány. „Ššš-ššš,“ rozšuměl se Déšť, jako když otřete kouskem plsti zavěšený činel. Vichr, který se v okamžení přiřítil od lesa, popadl nebohou prošívanou Košilku … Číst dál

– A dole na Zemi, jen kousek od smaragdově zeleného lesa, stojí v brčálově zelené trávě – obyčejný sušák na prádlo. Ptáte se, děti, kde se u lesa mohl jen tak zčistajasna vzít sušák na prádlo? Inu, možná, že nedaleko sušáku stojí v téže brčálově zelené trávě křídově bílý dům, ve kterém žije rodina Novákových … Číst dál

„To je zase nuda,“ durdí se Sluníčko. Vrtí se na vrcholku blankytně modré oblohy a má neodolatelnou chuť se někam rozběhnout. Jenže, milé děti, Sluníčko se nemůže jen tak někam rozběhnout; nemůže si ani poskočit, natož jít například vyvenčit obláčky, které se jako štěňátka batolí u jeho zlatých pantoflí. Kdyby totiž Sluníčko udělalo cokoli nepředloženého, … Číst dál