Zlý skřet Koronavirus

„Kdopak u vrátek to zvoní?

Kašel s rýmou? Jako loni?

Jdi se, Lenko, podívat,

kdo by na návštěvu rád!“ –

„Jasně, běžím, milá mami,

už jsme dlouho, dlouho samy;

návštěva by přišla vhod.“

Přeskakuji kluzký schod,

za vteřinu u vrat stanu:

vidím – virus. Ten má ránu!

Dvanáct rukou, žabí oči,

kolem osy své se točí,

v každé ruce šídlo třímá;

povídá: „Ach, je mi zima –

jen na chvíli pusť mě dál,

odměním se – jako král!“

Máma však již kluše za mnou –

slyšela tu větu klamnou;

nese roušky ochranné,

křičí: „Virus? Sakra, ne!

Ztrať se, skřete nakažlivý,

chceš-li ještě zůstat živý!“

Na obličej roušku váže

mně i sobě. Potom paže

své hned obě vyzbrojíme

košťaty a dezinfekcí.

„Čekej, skřete, tvrdou lekci –

my se virů nebojíme!“

Ptáte se, jak nakonec

skončila ta zvláštní věc?

Inu, koronavir kleká –

vzteky bílý jako stěna;

mě a mámu, žel, však čeká

dvoutýdenní karanténa…

Hříčky se slovíčky

1. Tuhle básničku jsem napsal v den, kdy počet lidí, u kterých bylo v Česku prokázáno vysoce nakažlivé virové onemocnění COVID-19, již přesáhl tisícovku. Víš, odkud a kdy se koronavirus, který způsobuje tuto obávanou nemoc, začal šířit do celého světa? (Správná odpověď: z velkoměsta Wu-chan v centrální Číně, a to v prosinci roku 2019.)
2. Šídlo ve 13. verši označuje jednoduchý pracovní nástroj, který slouží k propichování otvorů do kůže – ano, nebo ne? (Správná odpověď: ano. Šídlo se používá při ručním sešívání kůží v obuvnictví, brašnářství a sedlářství.)
3. Pokusíš se – třeba za pomoci rodičů nebo sourozenců – o zmíněné nemoci, o (korona)viru, který nemoc způsobuje, či o karanténě, do které epidemie uvrhla všechny školáky, napsat alespoň krátkou říkanku? Pokud se ti povede, určitě ji formou komentáře přidej pod mou dnešní básničku. Děkuji!