Jakoubkovo ranní probuzení

Až střípky hvězd stříbrných k ránu se rozdrolí,

zakukáš z postýlky:

„Koukni se, tatínku, mrholí –

to hvězdičky čůrají červánkům na záda!“

Červenky šveholí…

Den tvářičky ostřicí hladce si oholí,

holínky nazuje, zacuká ramínky

a vykulí na tebe blankytné kukadlo,

v němž jiskra se rozhoří –

velká jak pomeranč!