Všimly jste si, děti, jak často u autobusů zlobí dveře?
Někdy nejdou otevřít a jindy zase zavřít.
„Hm, technická závada,“ myslí si pan řidič a s ním i většina cestujících.
Já ale vím, že je všechno jinak.
Tak se pohodlně usaďte a poslechněte si, jak je to s těmi zlobivými dveřmi autobusů doopravdy!
x x x
Kola autobusu šumí po mokré silnici.
„Maminko,“ diví se Terezka, „proč pan řidič nezastavil tomu skřítkovi?“
„Terezko,“ usmála se maminka, „skřítkové přece nejsou.“
„Ale jsou! A jeden skřítek stál právě na zastávce a mával na pana řidiče, že chce nastoupit,“ nedala se odbýt Terezka.
Venku za oknem autobusu se rozpršelo ještě více.
„Chudák skřítek,“ zasmušila se Terezka, „večer bude muset ždímat nejen sáčko a čepičku, ale možná i plnovous!“
Maminka jen zavřela oči a pomyslela si: „Ach, ta moje Terezka. Kdo ví, co se jí zase zdálo…“
x x x
„Maminko, maminko, proč ten autobus tak náhle zastavil?“ vzrušeně šeptá Terezka a štípe maminku do předloktí.
„Jejda, já jsem asi usnula,“ omlouvá se maminka a protírá si unavené oči. „A jak se to venku setmělo!“
Terezka sotva dýchá: „Maminko, mně se zdá, že ten skřítek doběhl náš autobus a nechce nás pustit dál.“
Pan řidič zatáhl ruční brzdu a vstal od volantu. Ustaraně bloumá po autobusu a udiveně kroutí hlavou.
„Pane řidiči, to máte za to, že jste nezastavil tomu skřítkovi,“ vyčítavě zvolala Terezka.
Pan řidič se po Terezce polekaně ohlédl. „Sakra,“ zasyčel, „ta holka si toho všimla.“ Na čele mu zaperlil studený pot…
x x x
„Už to mám,“ zajásal po chvíli pan řidič, „porouchaly se nám prostřední dveře. Hned je opravím!“
Otočil doprava červeným kohoutkem pod stropem, aby ze dveří vypustil vzduch a mohl je otevřít ručně.
„Myslel sis, že mi ujedeš, viď?“ zaskřehotal venku skřítek a odplivl si. „Tůůůdle!“
Pan řidič nejprve zbledl, potom zezelenal, načež zrudl a zalapal po dechu: „Ne-ne-né, vašnosto, to bych si nedovolil!“
„Ale dovolil! Každý den někomu ujedeš. Že se nestydíš! A víš ty co? Od tohoto okamžiku tě budou dveře tvého autobusu zlobit každý den. Každý den se ti alespoň jednou zaseknou a nepůjdou otevřít nebo zavřít.
A to samé se stane každému řidiči, který ujede nějakému cestujícímu a ještě se tomu bude škodolibě chechtat!“
Tak pravil skřítek. Vyždímal si plnovous a – vypařil se.
x x x
Zkoprnělý pan řidič otočil červeným kohoutkem pod stropem doleva a prostřední dveře autobusu se neslyšně zavřely.
„Vidíš, maminko, že jsem měla pravdu,“ povytáhla Terezka obočí.
Maminka ji beze slova pohladila po vlasech a v očích se jí zalesklo.
Také venku za okny autobusu se všechno lesklo, jak vyšel měsíc a stříbrem poprášil zmoklý svět…
x x x
Tak teď už víte, děti, proč dveře autobusů často nejdou otevřít nebo naopak zavřít.
A až někdy uslyšíte pana řidiče či ostatní cestující mluvit o „technické závadě“, budete vědět své.
Mimochodem, nedávno jsem v centru Liberce potkal Terezku.
Radostně mi oznámila, že pan řidič, který onehdy nezastavil v prudkém dešti skřítkovi, se prý polepšil.
Už nikdy nikomu neujede a na každého cestujícího se laskavě usměje.
Inu, samé dobré zprávy, viďte, děti?