Nejnovější příspěvky

První básnička z nové rubriky Básničky na přání. Pro děti z Mateřské školy Čsl. armády 9 ve Svitavách si ji objednala paní Lenka Kolouchová.

 

Dětské básničky: Virus ve Svitavách (z rubrik Básničky na přání, Básničky o zdraví)Hlásili dnes v ranních zprávách,

že prý někde ve Svitavách

řádí virus nebezpečný:

kouše mládence i slečny!

 

Všechny? Ne, jen ty, co dlaně

mají špinavé až běda.

Myj si ruce odhodlaně,

jen tak viru šanci nedáš!

 

Namydli hned, děvče, kluku,

levačku i pravou ruku:

dlaň, pak hřbet; ach, kdo je líný,

nezbaví se hrozné špíny!

 

Taktéž mezi prsty kůži

umyj řádně a buď zdráv.

Viru dech se hrůzou úží –

prchá, neřád, ze Svitav!

 

 

Dětské básničky: Co vidí Sluníčko z oblohy II. (z rubriky Pohádky a povídky)Tak kde jsme to minule skončili, milé děti? Aha, už vím! Sluníčko našlo v kapse svého saka stříbrné kukátko, které dostalo darem od kamaráda Měsíčka. A aby zahnalo nudu, prohlédne si prý důkladně vše, co se děje dole na Zemi.

– A dole na Zemi, jen kousek od smaragdově zeleného lesa, stojí v brčálově zelené trávě – obyčejný sušák na prádlo. Ptáte se, děti, kde se u lesa mohl jen tak zčistajasna vzít sušák na prádlo? Inu, možná, že nedaleko sušáku stojí v téže brčálově zelené trávě křídově bílý dům, ve kterém žije rodina Novákových nebo Němečkových; to však není vůbec důležité, jelikož Sluníčko zamířilo své stříbrné kukátko právě na sušák na prádlo a o nic jiného na Zemi již nedbá.

„Copak se to tam dole suší?“ přemítá Sluníčko s kukátkem na očích. A když své kukátko náležitě zaostří, vidí, že na sušáku visí dva dětské oblečky: Župánek z měkoučkého proužkovaného flanelu a Košilka z velejemného hedvábí, prošívaného červenou a modrou a žlutou a fialovou nití. Oblečky se na sušáku pohupují v teplém odpoledním vánku, jako by tančily. „To je ale nádherná prošívaná Košilka,“ šeptá vroucně Župánek a otáčí ke Košilce všechny své knoflíčky, které vypadají jako oči. – „To je ale překrásný proužkovaný Župánek,“ ševelí toužebně Košilka a vztahuje k Župánkovi rukávy, jako by jej chtěla láskyplně obejmout.

Zamilované oblečky si ani nepovšimly, že Sluníčko, které je ještě před chviličkou zvědavě pozorovalo z oblohy kukátkem, mizí za mlžným šedomodrým závojem; citelně se ochladilo, setmělo a od lesa zlobně zaskučel divoký vítr…

Pokračování příště

Předchozí díl

Hudba Jiří Ryšánek, 24.4.2020. Stereo nahrávka ve formátu WAV. Akustické kytary, koncertní ukulele a zpěv Jiří Ryšánek, 24.4.2020

 

Dětské básničky: Maminko má (z rubrik Básničky pro maminku, Básničky k narozeninám, Básničky o jaru, Zhudebněné básničky)K posteli ti stavím k ránu

vázu s kytkou tulipánů;

tuctem rozesmátých květů

chci dnes říci všemu světu,

 

že, má mamko, narozky máš!

V jaro dnes se mění zima,

slunce do kraje se vrací,

s vánkem v zádech letí ptáci.

 

/: Maminko má, maminko má. :/

 

I když někdy jak čert zlobím,

věz, že mám tě rád, má mámo –

stokrát radši než svůj mobil;

jsi můj nejmilejší kámoš!

 

Vím, dnes je ti přesně třicet;

až ti bude dvakrát více,

s kytarou ti, jako dneska,

zazpívám dvě slůvka hezká:

 

/: Maminko má, maminko má. :/


Hříčky se slovíčky

Až někdy jindy, ano? 😉 Tohle vlastně není typická básnička – psal jsem ji s kytarou v ruce, jako písňový text…

Přece jen mě ale jeden úkol napadá – nechceš tuhle písničku zazpívat své mamince? A pokud by se ti povedlo zpěv s případným doprovodem nahrát, určitě mi napiš – rád tvoji nahrávku uveřejním zde na webu. Držím ti palce!

 

 

Dětské básničky: Co vidí Sluníčko z oblohy I. (z rubriky Pohádky a povídky)

„To je zase nuda,“ durdí se Sluníčko. Vrtí se na vrcholku blankytně modré oblohy a má neodolatelnou chuť se někam rozběhnout. Jenže, milé děti, Sluníčko se nemůže jen tak někam rozběhnout; nemůže si ani poskočit, natož jít například vyvenčit obláčky, které se jako štěňátka batolí u jeho zlatých pantoflí. Kdyby totiž Sluníčko udělalo cokoli nepředloženého, všechno u nás na Zemi by se úplně popletlo. V rovníkové Africe by třeba začalo mrznout, kdežto na severním pólu by rostly palmy a proháněli se lvi, nosorožci a zebry.

A tak tedy musí Sluníčko způsobně sedět ve zlatém kolečkovém křesle, které se pomaloučku sune modrou oblohou, a poslušně svítit na naši Zemi, aby zde bylo vše tak, jak má být. Jen tu a tam si může Sluníčko oddechnout od své záslužné práce – to když se na nějakou dobu obloha zatáhne šedou, béžovou, černou či kalně bílou oponou mraků. Ani tehdy však Sluníčko nemůže nadlouho vystoupit ze svého pojízdného křesílka a jít si třeba pohrát s blesky, kroupami nebo sněhovými vločkami; kdyby to totiž udělalo, na Zemi by se rázem splašil čas a my bychom nevěděli, kolik je hodin…

„To je zase otrava,“ žehrá Sluníčko na svůj neveselý úděl. Horkýma rukama si žehlí kapsy svého zlatého sáčka, když tu jeho tlusté prstíky nahmátnou v jedné z kapes něco tvrdého. „Propánajána!“ raduje se Sluníčko a už loví z kapsy stříbrné kukátko – dárek od kamaráda Měsíčka, s nímž se nedávno potkalo na ranní obloze. „A teď si všechno, všecičko na Zemi pořádně prohlédnu,“ těší se Sluníčko. – A my se, milé děti, podíváme na tu naši Zemi společně se Sluníčkem, a to z PO-ŘÁD-NÉ výšky!

Následující díl

Dětské básničky: Zlý skřet Koronavirus (z rubrik Básničky o zdraví, Básničky o pohádkových bytostech)„Kdopak u vrátek to zvoní?

Kašel s rýmou? Jako loni?

Jdi se, Lenko, podívat,

kdo by na návštěvu rád!“ –

 

„Jasně, běžím, milá mami,

už jsme dlouho, dlouho samy;

návštěva by přišla vhod.“

Přeskakuji kluzký schod,

 

za vteřinu u vrat stanu:

vidím – virus. Ten má ránu!

Dvanáct rukou, žabí oči,

kolem osy své se točí,

 

v každé ruce šídlo třímá;

povídá: „Ach, je mi zima –

jen na chvíli pusť mě dál,

odměním se – jako král!“

 

Máma však již kluše za mnou –

slyšela tu větu klamnou;

nese roušky ochranné,

křičí: „Virus? Sakra, ne!

 

Ztrať se, skřete nakažlivý,

chceš-li ještě zůstat živý!“

Na obličej roušku váže

mně i sobě. Potom paže

 

své hned obě vyzbrojíme

košťaty a dezinfekcí.

„Čekej, skřete, tvrdou lekci –

my se virů nebojíme!“

 

Ptáte se, jak nakonec

skončila ta zvláštní věc?

Inu, koronavir kleká –

vzteky bílý jako stěna;

 

mě a mámu, žel, však čeká

dvoutýdenní karanténa…


Hříčky se slovíčky

  1. Tuhle básničku jsem napsal v den, kdy počet lidí, u kterých bylo v Česku prokázáno vysoce nakažlivé virové onemocnění COVID-19, již přesáhl tisícovku. Víš, odkud a kdy se koronavirus, který způsobuje tuto obávanou nemoc, začal šířit do celého světa? (Správná odpověď: z velkoměsta Wu-chan v centrální Číně, a to v prosinci roku 2019.)
  2. Šídlo ve 13. verši označuje jednoduchý pracovní nástroj, který slouží k propichování otvorů do kůže – ano, nebo ne? (Správná odpověď: ano. Šídlo se používá při ručním sešívání kůží v obuvnictví, brašnářství a sedlářství.)
  3. Pokusíš se – třeba za pomoci rodičů nebo sourozenců – o zmíněné nemoci, o (korona)viru, který nemoc způsobuje, či o karanténě, do které epidemie uvrhla všechny školáky, napsat alespoň krátkou říkanku? Pokud se ti povede, určitě ji formou komentáře přidej pod mou dnešní básničku. Děkuji!

Dětské básničky: Obrázek z předjaří III. (z rubrik Básničky o zimě, Básničky o jaru, Krátké básničky)Zlaté slunce v modrém nebi

na náš svět se z výšky šklebí.

 

Zlatý zub mu v puse září:

jaro, vítej v kalendáři!

 

Dávno, dávno roztál sníh;

prach už práší v ulicích…

 

 

Dětské básničky: Obrázek z předjaří II. (z rubrik Básničky o zimě, Básničky o jaru, Krátké básničky)V předjaří, ach, v předjaří

svět se zvláštně rozzáří.

 

Kos už v křoví ladí flétnu,

teplo – málem jako v květnu,

větřík šimrá do tváří.

 

Zelené má země vlásky;

srdce v hlíně –

plné lásky.

 

 

Dětské básničky: Obrázek z předjaří I. (z rubrik Básničky o zimě, Básničky o jaru, Krátké básničky)Kapou kapky z okapu

na prostydlou zemi;

cestu k jaru prošlapu,

i když zima je mi.

 

Nebe chladné slzy roní –

letos, stejně jako loni.

 

Mokrým polem, vlhkým lesem

příslib jara březen nese…

 

 

Dětské básničky: Čarodějka Drahomíra (z rubrik Básničky o pohádkových bytostech, Básničky o zvířátkách, Básničky o jídle)Čarodějka Drahomíra

chová v kleci mládě výra.

Čím jej krmí? Kousky sýra!

 

Čarodějka Drahomíra

chová také netopýra:

jemu k jídlu hříbky sbírá…

 

Čarodějka Drahomíra

sama smutně do tmy zírá:

 

hlady pošel mladý výr

a hned po něm – netopýr!


Hříčky se slovíčky

  1. Mám podezření, že oba mazlíčci hloupé čarodějky dopadli tak neslavně proto, že jim Drahomíra nabízela nevhodnou potravu; souhlasíš? Čím tedy měla výra a netopýra správně krmit? (Odpověď: výr velký se živí především malými a středně velkými savci a ptáky, netopýr velký pak za tmy loví větší hmyz.)
  2. Netopýr je noční
    a) pták;
    b) obojživelník;
    c) savec. /Správná odpověď: c)./
  3. Dokázal(a) bys vymyslet alespoň kratičké dvojverší se slovem výr? A druhé, které bude obsahovat slovo netopýr? Odvaž se – a pochlub se svým výtvorem ostatním! Vlož jej třeba jako komentář pod dnešní básničku, nebo dílko přidej na náš Facebook či Twitter(Příklady: Brnkal výr / na klavír. – Pěstuje si netopýr / pod svým nosem hustý knír.)

Dětské básničky: Říkanka o pěti prstech (z rubriky Říkanky pro nejmenší)První zleva – paleček:

osamělý chlapeček.

 

Ukazováček – jak svíčka:

ukazuje do nebíčka.

 

Prostředníček vprostředku se

tlačí, tísní v jednom kuse.

 

Prsteníček – čtvrtý v řadě:

má rád všech pět pohromadě.

 

Malý malíček pak zprava

na ostatní pozor dává…

 

Dětské básničky doporučují

České plenky se vyrábějí v severočeském Hrádku nad Nisou. Při jejich výrobě se nepoužívá celulóza, čímž výrobce šetří naše lesy. Plenky neobsahují chlór ani parfémy; proto jsou vhodné i pro citlivá miminka.

České plenky jsou prodyšné, skvěle absorbují tekutinu a výborně drží. V nabídce najdete třeba také plenky pro novorozence s výřezem na hojící se pupík.